Jsem členem české PGA od roku 2008 a spisovatelem. Hraju si se slovy a golfovými míčky. Píšu detektivky a prožívám dramata na fairwayích a greenech. Psaní v zimě a golf v létě jsou mými koníčky i mou prací. Tyhle stránky slouží informacím pro mé přátele golfisty, klienty a čtenáře. Občas zažiju něco zajímavého nebo veselého, tak sem s tím.
Od října 2011 jsem plně kvalifikovaným golfovým profesionálem, absolventem Five Star Golf Academy Petra Němce a golfové trenérské sekce FTVS Praha. Zkoušky jsem složil po tříletém studiu.
Trénuju začátečníky i pokročilé, stačí si najít můj email (jaroslav@kutak.cz) nebo telefon (603 228 444). Vždycky se domluvíme, pokud si chcete zlepšit hendikep nebo začít s golfem. Za hodinu výuky si účtuji 600 Kč, při práci používám videoanalýzu na iPadu 2, při předplacení na permanentku je to méně. Golf, jak říká můj kamarád autoklempíř Vráťa je nejkrásnější hra na světě, kam se hrabe fotbal, u kterého jsme se poznali.
Golfově jsem vyrostl na nádherném mistrovském hřišti na Nové Americe u Jaroměře, kde jsem členem od otevření prvních jamek, jako amatér jsem tu odehrál stovky turnajů, byl jsem několikrát kapitánem ligových týmů a stal se několikrát vicemistrem klubu. Každý návrat na zdejší kouzelné hřiště je pro mně svátkem a osvěžujícím relaxem.
Nyní nejčastěji trénuji v Libranticích u HK, jen pár minut od svého bydliště, kde se původní akademie rozrůstá v plnohodnotné hřiště.
Pracoval jsem pět let jako manažer golfového klubu v Mladých Bukách, budu na ně vždycky s láskou vzpomínat, a o golfu píšu občas i do časopisů. Co do počtu účastí na amatérských turnajích za jeden rok mám obsazenou celou bednu- jsem na prvním až třetím místě dlouhodobého žebříčku s účastmi ca 120 až 140 turnajů.
Svou první trenérskou sezónu jsem prožil v srdci českého golfu v Klánovicích. Nelehkému boji za obnovu lesního hřiště jsem věnoval román, který vyšel v roce 2008. Poznal jsem tam mnoho statečných lidí a golf jsem mimo jiné naučil i na stovku dětí, což mi dalo asi ze všeho nejvíc. Nejvíc potěšení, energie a zážitků.
Golf je láska na celý život, hrají ho malé děti i devadesátiletí kmeti. Chcete-li začít nebo se zlepšovat, rád vás poznám a provedu všemi mně známými tajemstvími této hry, o které nikdo neví, kdy vznikla, ale která se hraje minimálně déle než půl tisíciletí...
Velebnosti, jdu ble...
...jt, mě napadlo, když jsem spatřil obrázky Klárky Spilkové s novým putterem, do kterého jí vsadili tři diamanty v celkové hodnotě dvou miliónů. To s ním jako bude hrát? Bude ho mít v bagu? A dva putterguardy s sebou? Reklama, že jako golf opravdu není sport pro snoby? Má Berdych nějaké diamanty v raketě? Má Petr Čech nějaké diamanty v rukavicích nebo helmě?... Panebože... tohle, prosím, ne...
Dopoledne 11.10.2011 v 11.30 hodin poté, co 10 let hraji golf, se na 3.jamce hřiště Na vrších podařila ze 155 metrů rána sedmičkou železem Srixon Pro 100. Přesně ten měkký pocit, dobře zasažený Srixon Z Star jednička vystoupal k nebi a mírným draw dopadal na grýn, jednou poskočil, pak už jsem ho neviděl. Můj doprovod však ano, Hanka Schierling si nebyla jistá, ale Leoš Svatoň má oči jako ostříž, suše konstatoval: "Je tam." Když jsem pak o chvíli později nahlížel do jamky a vychutnával si pocity z prvního hole in one v životě, pípl mi mobil... moje paní si v Praze splnila profesní sen a právě úspěšně absolvovala autorizační zkoušky. Krásně se to sešlo najednou... můj syn pak přinesl ze školy ze čtení jedničku podtrženou s hvězdičkou... ani jsem netušil, že takové známky vůbec existují.
Úžasné Slovensko
Nejdříve Tále, pak Skalica. Tále neuvěřitelně krásné a náročné hřiště, Skalica mladá a přívětivá. Na obou turnajích nás brali za blízké přátele, spíš jako příbuzné (milé příbuzné), měli jsme se jako králové ve Francii (německé přísloví pro rozmazlování) a báječně jsme si zahráli. Ovšem s Járou Krejcarem jsme na Tálích navštívili i firmu sponzora našeho turnaje - Železárny Podbrezová, kde tedy pracují opravdoví chlapi...
Hra ostošest
Jak to vlastně bylo... finále PGA Pilsner Urquell Tour v Jinačovicích. Můj caddy onemocněl těsně před začátkem turnaje, tahal jsem hole sám, foukal studený vítr, svítilo ještě horké slunce. Odnesly to moje záda i výsledek. Druhé kolo jsem hrál z posledních sil, neskrečl jsem jako kolegové se stejnou bolestí, myslel jsem si, že to dojdu. Došel... s výsledkem 106 ran.
Tím pádem jsem v české verzi časopisu Golf Digest pronikl mezi nejvýznamnější události golfového roku.
No jo, ale proč se mi dostalo takové cti, když tentýž rok na naší túře zahráli někteří kolegové i hůř než zrovna já? Občas dostanu otázku, proč se po mně pan redaktor Ebr vozí. Tady je odpověď:
Býval jsem externím redaktorem GD, měl jsem jméno v tiráži. Vyšla mi tuším čtvrtá nebo pátá golfová detektivka, i jsem se zeptal, jestli mají v GD zájem o interview na téma golfových knížek. I těch mých, pochopitelně. Pan Ebr odmítl. Tudíž jsem se zeptal, jestli by vadilo, aby takové interview vyšlo v jiném golfovém časopise. Odpověděl mi, že to přece ničemu nevadí.
Třístránkový rozhovor o knížkách pak vyšel ve Forgolfu a já se ztratil z tiráže GD. Otázal jsem se pana Ebra, proč. Řekl mi, že mi nikdy nedal svolení k publikování v jiných časopisech. I nazval jsem jej v přítomnosti jeho kolegů, například pana Nikodýma z TV, lhářem.
A to je všechno. Následky si po zásluze nesu sám.